Cena Jaroslava Seiferta za vynikající básnické či beletristické dílo vznikla ve Stockholmu v roce 1986. Je udělována Nadací Charty 77 za význačné dílo vydané či jinak zveřejněné v České republice nebo v zahraničí v posledních třech letech.
Graffiti Vít Mádle. Foto Milan Jaroš.
"Smlčí-li pravdu kdokoliv jiný, může to být taktický manévr. Smlčí-li pravdu spisovatel, lže."
Jaroslav Seifert na II. sjezdu Svazu čs. spisovatelů 27. dubna 1956
O Ceně Jaroslava Seiferta
Prestižní literární ocenění, jež nese jméno velkého českého básníka, bylo vyhlášeno ve Švédsku v lednu 1986 bezprostředně po zprávě o smrti Jaroslava Seiferta. Iniciátorem byl František Janouch, jaderný fyzik, zakladatel Nadace Charty 77. Tehdy prý konal rychle v obavě, aby ho nepředběhl pražský režim ve snaze Seifertovu památku si přivlastnit. Ten to však vůbec neměl v úmyslu, naopak, vyhovovalo by mu, kdyby se na Seiferta co nejrychleji zapomnělo. O Seifertově ceně se tehdy vědělo jen z vysílání Rádia Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky, oficiální kanály zvolily „osvědčenou“ praxi zamlčování. V první etapě, stockholmské, pracovali v porotě jak lidé žijící v Československu, jež se husákovská byrokracie snažila umlčet tím, že je zbavila možností oficiálně publikovat, tak spisovatelé exulanti. Prvním laureátem se stal symbolicky nikoli spisovatel český, nýbrž slovenský: disident Dominik Tatarka. Od roku 1990 je Cena Jaroslava Seiferta vyhlašována v Praze, uděluje ji stále Nadace Charty 77 a mezi její nositele patří řada „čítankových“ autorů, slovesných tvůrců, kteří se stali klasiky již za svého života. V 21. století Cena Jaroslava Seiferta představuje pro českou literaturu to, čím je světovému písemnictví Nobelova cena.
Jaromír Slomek, tajemník poroty Ceny Jaroslava Seiferta
Laureáti
Rok
|
Laureát
|
Oceněný počin
|
| 1986 |
Dominik Tatarka |
za trilogii "Písačky" |
| 1987 |
Ludvík Vaculík |
za fejetony |
| 1988 |
Ivan Diviš |
především za sbírku "Žalmy" |
| 1989 |
Karel Šiktanc |
za básnickou sbírku "Srdce svého nejez" |
| 1990 |
Emil Juliš |
za básnické sbírky "Blížíme se ohni" a "Gordická hlava " |
| 1991 |
Jiří Kolář |
za básnickou sbírku "Prométheova játra " |
| 1992 |
Josef Hiršal |
za prózu "Píseň mládí" |
| Ivan Wernisch |
za sbírku básnických překladů "Frc" |
| 1993 |
Bohumil Hrabal |
za trilogii "Svatby v domě", "Vita nuova " a "Proluky" |
| 1994 |
Milan Kundera |
za román "Nesmrtelnost" |
| 1995 |
Antonín Brousek |
za sbírku "Vteřinové smrti" |
| Petr Kabeš |
za sbírku "Pěší věc" |
| 1996 |
Jiřina Hauková |
za sbírku "Světlo v září" |
| Zbyněk Hejda |
za sbírku "Valse mélancolique" |
| 1997 |
Karel Milota |
za sbírku "Antilogie aneb protisloví" a za sbírku próz "Ďáblův dům" |
| 1998 |
Věra Linhartová |
za "Mes oubliettes" ("Napospas času") |
| 1999 |
Jiří Kratochvil |
za román "Noční tango aneb Román jednoho léta z konce století" |
| 2000 |
Pavel Šrut |
za básnické knihy "Zlá milá" a "Brožované básně" |
| 2001 |
Zdeněk Rotrekl |
za knihu básní "Nezděné město" |
| 2002 |
Jiří Gruša |
za básnickou sbírku "Wacht am Rhein aneb Putovní ghetto" |
| 2003 |
Miloslav Topinka |
za knihu poezie "Trhlina" |
| 2004 |
Viktor Fischl |
za celoživotní dílo |
| Josef Škvorecký |
za celoživotní dílo |
| 2005 |
Michal Ajvaz |
za román "Prázdné ulice" |
| Jiří Suchý |
za Encyklopedii "Jiřího Suchého" |
| 2006 |
Ivan Martin Jirous |
za celoživotní básnické dílo a vězeňskou korespondenci "Magorovy dopisy!" |
| 2007 |
František Listopad |
za sbírku poezie "Rosa definitiva" |
| 2008 |
Václav Havel |
za osmý svazek "Spisů"
(projevy a jiné texty z let 1999–2006, literární koláž "Prosím stručně" a divadelní hra "Odcházení") |
| 2009 |
Ludvík Kundera |
za celoživotní literární dílo, vydávané ve "Spisech Ludvíka Kundery" |
| 2010 |
Jáchym Topol |
za prózu "Chladnou zemí" |
| 2011 |
Karel Šiktanc |
za básnickou sbírku "Nesmír" |
| 2012 |
Vladimír Binar |
za soubor "Číňanova pěna" |
| 2015 |
Eugen Brikcius |
za souborné dílo "A tělo se stalo slovem" |
| 2017 |
Jiří Brabec |
za celoživotní dílo |
| |
Jiří Opelík |
za celoživotní dílo |
|
2019
|
Miroslav
Petříček |
za knihu "Filosofie en noir" |
| 2022 |
Josef Kroutvor |
za knihu "Poletování jednoho ptáčka / Vzpomínání a listování" s přihlédnutím k autorově pokračující esejistické tvorbě |
| 2024 |
Pavel Kolmačka |
za román "Canto ostinato (Listopad, prožitky blízké zimy)" (2023) s přihlédnutím k jeho předchozí básnické a prozaické tvorbě. |
Porota Ceny Jaroslava Seiferta
Tomáš Kubíček
Předseda poroty. Literární vědec, historik a knihovník. Od roku 2014 je ředitelem Moravské zemské knihovny, jejíž součástí je i Knihovna Milana Kundery. Přednáší na Katedře českého jazyka Pedagogické fakulty UK.
Alena Blažejovská
Novinářka, básnířka a rozhlasová dramaturgyně. Působí i jako vysokoškolská pedagožka.
Jiří Hrabal
Působí na Katedře bohemistiky FF UP v Olomouci. Příležitostně překládá uměleckou literaturu z chorvatštiny a bosenštiny a soustavněji se věnuje též ediční přípravě.
Hana Klínková
Kurátorka Památníku národního písemnictví, autorka prací z literární a kulturní historie 19. a 20. století.
Michal Kosák
Literární historik a editor, působí v Edičním a textologickém oddělení Ústavu jazyka českého Akademie věd ČR.
Jiří Koten
Pracuje jako docent dějin a teorie české literatury na univerzitách v Liberci a v Ústí nad Labem. Vydal dvě samostatné monografie a podílel se na řadě týmových projektů. Publikuje i básně.
Jan Lukeš
Literární, filmový a televizní publicista. Působí jako kritik, historik a editor. Byl například scenáristou a moderátorem televizní revue o literatuře Třistatřicettři, napsal rovněž literární portréty vězněných spisovatelů a scenáristů a další knižní rozhovory.
Petr Onufer
Redaktor nakladatelství Argo, texty o literatuře publikuje převážně v Revolver Revue. Překládá z anglofonních literatur.
Jaromír Slomek
Tajemník poroty Ceny Jaroslava Seiferta, literární publicista, editor, autor mj. literárního bedekru Prahou Jaroslava Seiferta.
Partneři projektu